Obdobným případem se zabýval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 21.5.2021, sp. zn. II. ÚS 1889/19 (dále jen „Nález“). Ústavní soud shledal, že zaměstnavatel zneužil svého práva odstoupit od konkurenční doložky a v rámci Nálezu poskytl demonstrativní výčet okolností, které by soudy měly v řízeních zkoumat, aby zjistily, zda odstoupení od konkurenční doložky není zneužitím práva.

Tyto okolnosti jsou:

• doba, kdy k odstoupení zaměstnavatele došlo,
• odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky těsně před skončením, pracovního poměru zaměstnance, pak zvážit důvod, proč tak nemohl učinit dřív (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem),
• odstoupil-li zaměstnavatel od konkurenční doložky bez uvedení důvodu, důvod, proč vázanost stran konkurenční doložkou považoval za nežádoucí, nepřiměřenou, neudržitelnou nebo nespravedlivou (zaměstnavatel by jej měl být schopen objasnit alespoň v řízení před soudem),
• skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou (např. si již našel povolání, které požadavkům plynoucím z konkurenční doložky vyhovuje, nebo naopak odmítl nabídku povolání, které těmto požadavkům nevyhovovalo), nebo
• skutečnosti nasvědčující tomu, že zaměstnavatel jednal svévolně nebo zneužil svého práva odstoupit od konkurenční doložky (např. se chtěl zprostit povinnosti poskytovat zaměstnanci peněžité vyrovnání v době, kdy věděl nebo mohl a měl vědět, že zaměstnanec si své budoucí zaměstnání nebo jiné kariérní uplatnění vybral právě s ohledem na svou vázanost konkurenční doložkou).

Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne 27.1.2025, sp. zn. 27 Cdo 1236/2024 (dále jen „Rozsudek“) zabýval tím, zda lze výše uvedené závěry Ústavního soudu aplikovat na smlouvy o výkonu funkce uzavřené mezi společností a členy statutárního orgánu.

V uvedené věci společnost odstoupila od konkurenční doložky až v poslední den lhůty, kdy tak mohla učinit, ačkoliv o odstoupení člena statutárního orgánu věděla minimálně po dobu čtyř měsíců.

Nejvyšší soud v rámci Rozsudku shrnul, že ačkoliv se výše uvedený Nález týká konkurenčních doložek z pohledu pracovního práva, závěry vyslovené Ústavním soudem ohledně zneužití práva se uplatní i na konkurenční doložky s možností jednostranného odstoupení bez udání důvodu, sjednané mezi obchodními korporacemi a jejich statutárními orgány.

Rozhodnutí Nejvyšší soud je postaveno na ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, ze které vyplývají následující závěry:

• • Zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný.
  • Za zjevné zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 o. z., které nepožívá právní ochrany, lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, resp. že jde o výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany.

Rozsudkem Nejvyšší soud zrušil napadené rozsudky soudů nižšího stupně s tím, aby se zabývaly možností zneužití práva, přestože konkurenční doložka nebyla sjednána v rámci pracovněprávního vztahu.

V případě důvodného podezření na to, že by obchodní korporace mohly zneužít svého práva k jednostrannému odstoupení od konkurenční doložky sjednané se členem statutárního orgánu, by soudy prvních stupňů měly v souladu s Rozsudkem aplikovat postup uvedený v Nálezu a zabývat se tím, zdali půjde o zneužití práva či nikoliv.