Dne 10. srpna 2026 zveřejnil Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) Doporučení č. 01/2026 ke kamerovým systémům umístěným u poskytovatelů zdravotních služeb (dále jen „Doporučení“). Dokument navazuje na obecnou metodiku ÚOOÚ ke kamerovým systémům a podrobněji vysvětluje, za jakých podmínek mohou poskytovatelé zdravotních služeb využívat kamery v souladu s GDPR.

Doporučení rozlišuje mezi menšími poskytovateli ambulantní péče, jako jsou praktičtí lékaři, stomatologové či ambulantní specialisté, a většími zdravotnickými zařízeními, například nemocnicemi. Některé účely využití kamerových systémů budou přitom typické pro jednu z těchto skupin.

Účely využití kamer ve zdravotnictví

ÚOOÚ rozlišuje čtyři základní účely provozování kamerových systémů, od kterých se odvíjí také právní titul ke zpracování osobních údajů:

• Diagnostický účel – kamery slouží k vyšetření nebo sledování zdravotního stavu pacienta, například k hodnocení pohybových funkcí, monitorování spánku nebo záznamu operačního zákroku. Pokud je záznam součástí zdravotnické dokumentace, vztahují se na něj pravidla jejího vedení a uchovávání.
• Dohledový účel – kamery umožňují sledování pacienta v reálném čase, typicky na jednotkách intenzivní péče (JIP) nebo anesteziologicko-resuscitačních odděleních (ARO), případně při specializovaných vyšetřeních. Jejich použití musí být odůvodněno potřebou zajistit bezpečnost pacienta a odpovídající zdravotní péči.
• Ochranný účel – kamery slouží k ochraně majetku, osob a bezpečnosti zdravotnického zařízení, například k ochraně vstupů, skladů léčiv nebo nákladného zdravotnického vybavení.
• Výukový účel – zahrnuje pořizování záznamů či přenosů zdravotních výkonů pro vzdělávání studentů a zdravotnických pracovníků. Je nutné minimalizovat rozsah zachycených osobních údajů a zajistit odpovídající právní základ jejich zpracování.

ÚOOÚ současně upozorňuje, že v případě zpracování zvláštních kategorií osobních údajů (což se může stát především u kamerových systémů provozovaných ve vnitřních prostorech u diagnostických či dohledových účelů) bude navíc potřeba naplnit některou z výjimek podle čl. 9 odst. 2 písm. a) až j) GDPR.

Použití kamer pro ochranné účely: kde jsou kamery problematické?

Při ochraně majetku, života nebo zdraví bude obvyklým právním titulem oprávněný zájem poskytovatele podle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR. Před nasazením kamer však musí poskytovatel provést balanční test a zvážit zejména alternativy k monitorování, které jsou méně invazivním zásahem do soukromí pacientů, zaměstnanců a dalších osob pohybujících se v prostoru sledovaném kamerami. Takovou alternativou může být dle ÚOOÚ například zabezpečení vstupů, čipový systém, ostraha nebo omezením provozu kamer mimo ordinační hodiny.

ÚOOÚ pro účely provedení balančního testu a posouzení přiměřenosti použití kamerového systému rozlišuje čtyři stupně zásahu kamer do soukromí podle jejich umístění a způsobu provozu:

Nejde o plošný zákaz všech kamer v uvedených prostorách bez ohledu na účel. Jinak se posuzuje například nezbytný dohled nad pacientem v rámci poskytování zdravotních služeb. Výše uvedené se týká především ochranného účelu založeného na oprávněném zájmu.

Kamery umístěné přímo v ordinaci lze pro ochranné účely zvažovat zejména mimo ordinační hodiny a běžný provoz, pokud například umístění oken či dalších vstupů neumožňuje dostatečné zabezpečení jinými prostředky. Nastavení provozní doby nebo sledování pouze v reálném čase bez záznamu může v některých případech míru zásahu snížit, samo o sobě však neospravedlní sledování zvlášť citlivých prostor.

Doba uchování záznamů z kamer

Pro běžné kamerové systémy provozované k ochranným účelům ÚOOÚ doporučuje dobu uchování záznamů zpravidla do 72 hodin – shodně jako v obecné metodice ÚOOÚ ke kamerovým systémům. Doba 72 hodin by měla zpravidla postačovat ke zjištění nežádoucích událostí, například těch, k nimž došlo během víkendu. Delší uchovávání záznamů je možné, musí však být odůvodněno konkrétními okolnostmi a nezbytností pro sledovaný účel.

Chcete monitorovat čekárnu? Na co nezapomenout:

Poskytovatel zdravotních služeb, který chce provozovat kamerový systém za účelem ochrany majetku, života a zdraví, by měl splnit následující povinnosti:

1. Vymezit účel monitorování a doložit konkrétní bezpečnostní rizika, která mají kamery řešit.
2. Posoudit nezbytnost a přiměřenost kamerového systému, zejména zda nelze sledovaného účelu dosáhnout jiným způsobem, který méně zasahuje do soukromí pacientů a zaměstnanců.
3. Provést a zdokumentovat balanční test.
4. Nastavit přiměřený rozsah monitorování (zejména umístění kamer, jejich zorné pole a dobu provozu) s ohledem na zásadu minimalizace osobních údajů a míru zásahu do soukromí.
5. Stanovit dobu uchování záznamů a zajistit jejich automatické mazání. Delší dobu uchování je nutné konkrétně odůvodnit.
6. Splnit informační povinnost vůči pacientům, zaměstnancům a návštěvníkům, zejména viditelným označením monitorovaných prostor a zpřístupněním podrobnějších informací o zpracování osobních údajů.
7. Zajistit odpovídající zabezpečení kamerového systému a záznamů, nastavit přístupová oprávnění a případně smluvně upravit vztahy s externími zpracovateli.
8. Vést příslušnou dokumentaci a vyhodnotit povinnost provést DPIA (posouzení vlivu na ochranu osobních údajů), zejména u rozsáhlejších nebo rizikovějších systémů.

Tento článek pro Vás připravila JUDr. Ing. Eva Radová.