Problematika diskvalifikace je upravena v § 63 a násl. ZOK. Podle této úpravy platí, že soud může i bez návrhu rozhodnout, že:

• člen statutárního orgánu obchodní korporace ¹§ 69 ZOK rozšiřuje o další skupiny osob, a to např. bývalé členy statutárního orgánu, osoby postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu (tj. likvidátora a opatrovníka právnické osoby) a další. Konečně, je-li členem statutárního orgánu obchodní korporace právnická osoba, použije se proces diskvalifikace na fyzickou osobu, která tuto právnickou osobu při výkonu funkce zastupuje. , který
• v posledních 3 letech před zahájením řízení ²Řízení je možné zahájit pro jednání, ke kterým došlo poslední tři roky před zahájením řízení, přičemž řízení o diskvalifikaci lze zahájit na návrh osoby, která na tom má důležitý zájem, ale i bez návrhu. ,
• opakovaně nebo závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce,
• nesmí až po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace.

Smyslem a účelem právní úpravy vyloučení člena statutárního orgánu je dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2227/2016 prosazení veřejného zájmu na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly osoby, které se dopustily kvalifikovaného porušení povinností spojených s touto funkcí (a u nichž jsou tak dány závažné pochybnosti o tom, že by tuto funkci vykonávaly řádně a v souladu se zákonem).

Diskvalifikace se současně může týkat pouze zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu, tj. i osoba, které byl zákaz výkonu funkce uložen, může vykonávat funkci člena jiného voleného orgánu.

Diskvalifikace představuje sankci nejen za porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře; důvodem pro vyloučení může být porušení jakékoliv povinnosti spojené s výkonem funkce.

Právní mocí rozhodnutí ³Soud může na návrh osoby, o jejímž vyloučení je rozhodováno či dotčené obchodní korporace, rozhodnout, že osoba, u níž jsou dány důvody pro vyloučení člena statutárního orgánu, může za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí zůstat členem statutárního orgánu jiné obchodní korporace. Okolnosti případu ovšem musejí dokládat, že dosavadní výkon funkce člena statutárního orgánu v této obchodní korporaci neodůvodňuje vyloučení z výkonu funkce, a zároveň by případné vyloučení mohlo vést k poškození oprávněných zájmů této obchodní korporace nebo jejích věřitelů. o vyloučení člena statutárního orgánu přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích.

Jedná se o dvě speciální povinnosti upravené v § 66 ZOK působící vůči členovi statutárního orgánu ⁴I zde § 69 ZOK rozšiřuje působnost o další skupiny osob.

Žalobu na doplnění pasiv ⁵Obdobně jako v případě ručení i zde platí, že pro žalobu na doplnění pasiv připadá v úvahu i jiné porušení povinnosti než porušení péče řádného hospodáře. může podat i na návrh některého z věřitelů jen insolvenční správce v případě, že na majetek společnosti byl prohlášen konkurs. V takovém případě může být členovi statutárního orgánu uložena povinnost poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace. Soud při stanovení výše plnění přihlíží zejména k tomu, jakou měrou přispělo porušení povinnosti k nedostatečné výši majetkové podstaty, tj. soud zde aplikuje princip proporcionality.

Jak uvádí důvodová zpráva, povinnost doplnit majetek obchodní korporace představuje zvláštní případ povinnosti k náhradě škody. Podmínkami jsou (i) porušení povinnosti člena statutárního orgánu (ii) vznik škody spočívající v nedostatečné výši majetku, z něhož by mohli být uspokojeni věřitelé obchodní korporace, a (iii) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a nedostatkem majetku (úpadkem). O povinnosti doplnit pasiva se rozhoduje na konci insolvenčního řízení.

Prvotní pro žalobu na vydání prospěchu je, že ji insolvenční správce může podat pouze v případech, kdy byl insolvenční návrh podán na návrh jiné osoby než dlužníka. Byť není výslovně zmíněna, i v případě žaloby na vydání prospěchu z výkonu funkce se aplikuje zásada proporcionality. Přestože zákonodárce sankci formuluje jako povinnou při splnění zákonných předpokladů, je nejprve třeba posoudit, zda je při splnění ostatních zákonných předpokladů sankce přiměřená porušené povinnosti a pouze tehdy, dospěje-li soud k závěru, že ano, může žalobě vyhovět.

Podstatou této sankce je povinnost vydat jakýkoliv prospěch zpětně po dobu maximálně 2 let od zahájení insolvenčního řízení, který člen statutárního orgánu získal v souvislosti s výkonem funkce (ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch). Je tedy lhostejné, zda byla uzavřena smlouva o výkonu funkce, či nikoliv, zda byly splněny všechny předpoklady pro výplatu plnění či nikoliv, zda jde o odměnu, bezúročnou zápůjčku, nebo jiné plnění. Jediným omezením je to, že musí jít o plnění související s výkonem funkce člena statutárního orgánu. Půjde-li tedy o plnění, které daná osoba obdržela z na základě jiného svého postavení, např. společníka nebo zaměstnance, takové plnění postižitelné nebude. V případě nepeněžního plnění, je člen statutárního orgánu poskytnout odpovídající peněžitou náhradu.