Pokud člen voleného orgánu poruší svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, může to pro něj mít různé důsledky. V tomto díle se podíváme blíže na část těchto možných důsledků, a to konkrétně na povinnost k náhradě újmy, povinnost vydat bezdůvodné obohacení a vznik ručení.

Náhrada újmy

Prvotním důsledkem porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře je odpovědnost za způsobenou škodu. Nabízí se v zásadě dvě varianty, a to odpovědnost subjektivní podle § 2910 OZ, nebo odpovědnost objektivní podle § 2913 odst. 1 OZ.

V případě subjektivní odpovědnosti platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. V případě objektivní odpovědnosti pak platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

Zatímco v případě subjektivní odpovědnosti je tedy třeba porušení povinnosti, vzniku újmy a příčinné souvislosti ještě existence zavinění, ať již ve formě nedbalosti nebo úmyslu, v případě objektivní odpovědnosti poslední předpoklad, tj. zavinění, není třeba.

Přestože se judikatura Nejvyššího soudu k otázce charakteru odpovědnosti porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře ještě nevyjádřila, lze do jisté míry ze stávající judikatury odhadnout, jakým směrem by se tato judikatura měla vyvíjet. V rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 4593/2017 Nejvyšší soud uvádí: „Jakkoliv je vztah mezi členem statutárního orgánu a právnickou osobou, o jejíž orgán jde, vztahem smluvním (vzniká na základě souhlasného projevu vůle právnické osoby a dotčeného člena), rozsah zástupčího oprávnění je primárně upraven zákonem a v jeho mezích zakladatelským právním jednáním (srov. důvody R 10/2019). …“. Uvádí-li tedy Nejvyšší soud, že rozsah zástupčího oprávnění, tj. práva a povinnosti vyplývající ze vztahu mezi zastoupeným a zástupcem je primárně dán zákonem, a představuje-li povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře kogentní zákonnou úpravu, nutně by měla být odpovědnost směřovat spíše k odpovědnosti za porušení zákonné povinnosti, tj. měla by být subjektivní. Stejně byť s poněkud odlišným odůvodněním uzavřela i L. Novotná Krtoušová ¹KRTOUŠOVÁ, L., Odpovědnost za jednání s péčí řádného hospodáře z pohledu teorií právnických osob, Časopis pro právní vědu a praxi 2/2020, s. 247 , která uvedla: „Vzhledem k úzkému propojení práv spojených s funkcí člena statutárního orgánu s povinností péče řádného hospodáře v rámci výkonu funkce člena statutárního orgánu soudím, že povinnost péče řádného hospodáře je také statusovou záležitostí právnické osoby. Proto považuji porušení povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu funkce člena statutárního orgánu za porušení zákonné povinnosti podle § 2910 obč. zák.“

V případě odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, dochází k částečnému obrácení důkazního břemene. Podle § 52 odst. 2 ZOK platí, že je-li v řízení před soudem posuzováno, zda člen voleného orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tento člen, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat.

Vydání bezdůvodného obohacení

Podle § 53 odst. 1 ZOK osoba, která porušila povinnost péče řádného hospodáře, vydá obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získala. Stejně jako v případě náhrady újmy způsobené výkonem funkce i zde se uplatní obrácení důkazního břemene.

Prospěch, který je předmětem vydání, resp. náhrady, musí souviset s jednáním, kterým došlo k porušení péče řádného hospodáře. Zpravidla se bude jednat o porušení povinnosti loajality. Typicky může jít porušení povinnosti mlčenlivosti (např. ve věcech obchodního tajemství, ale i ohledně dalších informací, jejichž prozrazení není v zájmu společnosti), nebo zákazu konkurence. Prospěch musí získat člen voleného orgánu. Plnění poskytnutá jiným osobám (např. osobám blízkým) postižitelná nejsou.

Plnění, která podléhají ediční povinnosti budou zpravidla peněžitá, nebo jiná věcná. V úvahu ale připadají i plnění ve formě služeb. Pro posledně uvedené případy platí, že není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho člen orgánu obchodní korporaci v penězích.

Ručení

V případě, že člen voleného orgánu právnické osoby způsobil této právnické osobě škodu a tuto škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, nenahradil, ačkoli k tomu byl povinen, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci (§ 159 odst. 3 OZ).

Z výše uvedeného jsou patrné následující předpoklady pro vznik ručení:

• povinnost člena voleného orgánu nahradit škodu právnické osobě ² Pohledávka právnické osoby na náhradu nemusí být vykonatelná, pravomocná, nebo uplatněná u soudu. Nemusí jít dokonce ani o pohledávku splatnou. Smyslem a účelem zákonného ručení dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 59/2022 je nastavit pro věřitele spravedlivější uspořádání vztahů v situaci, kdy je dobytnost jejich pohledávek vůči právnické osobě zhoršena a člen (nebo bývalý člen) voleného orgánu porušením povinnosti při výkonu funkce způsobil právnické osobě škodu, kterou právnické osobě nenahradil. ,
• skutečnost, že škoda nebyla nahrazena právnické osobě nahrazena,
• dluh právnické osoby vůči věřiteli,
• nemožnost věřitele domoci se úhrady pohledávky za právnickou osobou ³ Nespočívá v tom, že by právnická osoba musela být v insolvenci; postačuje zcela, pokud právnická osoba na písemnou výzvu věřitele svůj dluh neuhradí. .