Obchodní vedení přísluší vždy statuárnímu orgánu.  Jednatelé, představenstvo i správní rada se řídí zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, pokud jsou v souladu s právními předpisy a společenskou smlouvou, resp. stanovami. Nikdo však není oprávněn udělovat členovi statutárního orgánu pokyny týkající se obchodního vedení ¹ Tímto však není dotčen § 51 odst. 2. ZOK .

Povinnost řídit se zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, jsou-li v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty, byla doplněna do ZOKu novelou provedenou zákonem č. 33/2020 Sb. Nejde nicméně o nic nového, toto ustanovení bylo obsaženo již v § 194 odst. 5 obchodního zákoníku. Zásady, resp. strategické řízení společnosti, představuje takovou oblast řízení společnosti, která přesahuje oblast obchodního vedení, neboť představují rozhodování o koncepčních (dlouhodobějších) plánech, resp. rozvoji společnosti. Pokud jde o identifikaci rozhodnutí, která jsou v souladu s právními a vnitřními předpisy, platí, že ty pokyny, které jsou mimo oblast obchodního vedení, jsou pro statutární orgány obecně závazné.

Podle § 51 odst. 2 ZOK může člen statutárního orgánu kapitálové společnosti požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení; tím není dotčena jeho povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Zákonodárce se však nijak nevyjadřuje k důvodům, které mohou statutární orgán vést k tomu, aby o pokyn v oblasti obchodního vedení požádalo. Lze souhlasit s důvody, které uvádí J. Lasák ² LASÁK, J. § 51. In: LASÁK, J., J. DĚDIČ, J. POKORNÁ a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2021. , podle kterých: „Ustanovení § 51 odst. 2 míří z hlediska vnitřního řízení … na situace, kdy člen orgánu obchodní korporace uvažuje z hlediska obchodního vedení o dvou a více srovnatelných variantách, které v souladu s pravidlem podnikatelského úsudku považuje za srovnatelné z hlediska obhajitelného zájmu kapitálové společnosti, a hodlá rozhodnutí o tom, která z možných variant obchodního vedení společnosti má dostat přednost, přenést na nejvyšší orgán kapitálové společnosti.“ Výše uvedené neznamená, že by statutární orgán nutně musel valné hromadě předkládat více alternativních usnesení, neboť často nepřijetím navrhovaného usnesení dochází k tomu, že statuární orgán přistoupí ke zbývající variantě. V každém případě je však statutární orgán povinen předat valné hromadě potřebné odůvodnění toho, proč je pokyn žádán a informace potřebné k tomu, aby mohla valná hromada kvalifikovaně rozhodnout ³ Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3325/2016. .

Oproti pravidlu podnikatelského úsudku vyjádřenému v prvním odstavci § 51 ZOK je patrné, že aplikace druhého odstavce je výrazně užší, neboť:

• se vztahuje jen na kapitálové společnosti, zatímco pravidlo podnikatelského úsudku platí pro všechny obchodní korporace,
• se vztahuje jen na členy statutárních orgánů, a nikoliv na volené členy ostatních orgánů ⁴ Je otázkou, nakolik mohou přesto členové dozorčí rady obou kapitálových společností požádat valnou hromadu o pokyn k podání žaloby na člena statutárního orgánu. Domníváme se, že takový postup by měl být možný obdobně jako v případě žaloby na neplatnost rozhodnutí jiného orgánu společnosti, pokud rozhoduje v působnosti valné hromady.
  .

Z formulace daného ustanovení se zdá, že o pokyn k obchodnímu vedení nežádá orgán jako celek, nýbrž o něj může požádat kterýkoliv člen statutárního orgánu ⁵ Zde ovšem panuje mezi odbornou veřejností rozpor, kdy zde existuje názor, že o udělení pokynu žádá statutární orgán jako celek. .

Žádost o pokyn se podle daného ustanovení může týkat jen otázky spadající do oblasti obchodního vedení. Pokud člen statutárního orgánu požádá valnou hromadu o pokyn i v jiné oblasti, jde o postup, který je přípustný ⁶ Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 238/2022 – „(…) mohlo-li představenstvo požádat o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení (§ 51 odst. 2 z. o. k.), mohlo – tím spíše (argumentum a minori ad maius) – požádat o udělení pokynu v oblasti strategického řízení“ . Zásah valné hromady do obchodního vedení je tak ospravedlněn pouze žádostí statutárního orgánu o tento pokyn a je tedy vyloučeno, aby na valná hromada přijala jiné rozhodnutí, než které bylo navrženo statutárním orgánem.

Jak již uvedeno výše, žádost se podává prostřednictvím pozvánky na valnou hromadu. Členové statutárního orgánu jsou povinni naformulovat formou návrhu usnesení pokyn valné hromady k tomu, jak má statutární orgán v dané záležitosti postupovat. Samotná žádost bude součástí zdůvodnění návrhu usnesení (jako mandatorní součást pozvánky v případě akciové společnosti), nebo v případě společnosti s ručením omezeným může jít o přílohou pozvánky.

Tím, že žádostí není dotčena povinnost člena statutárního orgánu jednat s péčí řádného hospodáře, je myšleno to, že ve věci, ve které člen statutárního orgánu požádal o udělení pokynu, není zbaven povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. To znamená, že statutární orgán je pokynem valné hromady vázán vždy ⁷ Viz § 195 odst. 2, § 435 odst. 3 a § 456 odst. 3 ZOK. , pokud není tento pokyn v rozporu se zákonem či vnitřním předpisem nebo zde nehrozí nebezpečím z prodlení. V takových případech může statutární orgán pokyn valné hromady neuposlechnout.

V dalším díle pro vás připravujeme přehled důsledků, které jsou spojeny s porušením péče řádného hospodáře.