Pravidlo podnikatelského úsudku (business judgement rule) je upraveno v § 51 odst. 1 ZOK a je projevem zásady, že člen voleného orgánu neodpovídá za výsledek svého jednání, nýbrž za jeho řádný výkon, a to i kdyby takový řádný výkon funkce vedl ke vzniku újmy. Podle § 51 odst. 1 ZOK pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

Pravidlo podnikatelského úsudku představuje aplikaci péče řádného hospodáře na tu část působnosti členů volených orgánů, která spočívá v rozhodování, a to konkrétně jen podnikatelské rozhodování ¹ Budou-li tedy členové volených orgánů rozhodovat o čemkoliv jiném, pravidlo se nepoužije. . Podnikatelské rozhodování představuje rozhodování o věcech, které se týká podnikání společnosti, tj. obchodního vedení a věcí spadajících do oblasti strategického rozhodování. Obvykle tedy půjde o rozhodování statutárního orgánu společnosti. Dotčena je nicméně např. i dozorčí rada akciové společnosti, a to v případech, kdy rozhoduje podle § 374 ZOK o uplatnění nároků na náhradu škody vůči členům představenstva a zastupuje podle společnost v řízeních proti nim. I tato rozhodnutí spadají do oblasti podnikatelského rozhodování.

Zvláště v případě jednočlenných orgánů může být pro člena voleného orgánu v těch případech, kdy rozhodnutí vyústí v nekonání, tj. opomenutí konání, obtížné prokázat, že o dané věci rozhodoval, a že se na něj dané pravidlo uplatní. Je proto vhodné důvody vedoucí k nekonání dostatečně dokumentovat.

Z pravidla podnikatelského úsudku vyplývá, že člen voleného orgánu musí při rozhodování:

• jednat v dobré víře²Vnitřní přesvědčení člena voleného orgánu, které nemůže vycházet pouze ze subjektivních představ a dojmů, ale musí se vztahovat ke všem aspektům podnikatelského úsudku. Tj. člen orgánů musí v dobré víře rozumně předpokládat jednak skutečnost, že jedná informovaně, a současně musí v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná v obhajitelném zájmu obchodní korporace. ,
• informovaně ³ Informace, které si člen voleného orgánu opatří pro své rozhodnutí / jednání, musejí být pro kvalifikované rozhodnutí dostatečné, aby ospravedlnily rozhodnutí, a současně musí jít o informace, které jsou do okamžiku přijetí rozhodnutí dostupné.   a,
• v zájmu obchodní korporace ⁴Projev loajality, tj. upřednostnění zájmu společnosti před zájmy vlastními nebo zájmy třetích osob.

V případě, že člen voleného orgánu prokáže, že jednal v souladu s pravidlem podnikatelského úsudku, znamená to, že nemůže odpovídat za škodu, kterou společnosti svým jednáním způsobil⁵Viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3770/2016 a 27 Cdo 3994/2018.
Aplikací pravidla podnikatelského rizika, kterému se rovněž někdy říká „bezpečný přístav“ (safe haven) sleduje zákonodárce ten cíl, aby členové volených orgánů nevolili především taková řešení, která budou v prvé řadě vylučovat jejich odpovědnost, tj. aby netrpěli příliš velikou averzí k riziku. Ve druhé řadě tento bezpečný přístav zajišťuje i to, aby členové volených orgánů nebyli příliš snadno žalovatelní ze strany akcionářů⁶Actio pro socio a aby tak neměli tendenci upřednostňovat před zájmy společnosti zájmy společníka, který ovládá společnost.

Do obchodního vedení společnosti pak spadají situace, kdy člen voleného orgánu rozhoduje např. o tom, zda se bude pohledávka společnosti za dlužníky vymáhat⁷ Viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 4276/2009, či rozhodnutí o uhrazení dluhu společnosti jehož přesná výše je sporná⁸ Viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2869/2011.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 1532/2017 dále mimo jiné uvedl, že při rozhodování o záležitosti spadající do obchodního vedení musí členové dozorčí rady pečlivě zvážit specifické okolnosti sporu a dospět k závěru, zda je vedení sporu v zájmu společnosti (a to např. i tehdy, pokud by byl úspěch ve sporu vysoce pravděpodobný): „ … při rozhodování o tom, zda vůči členovi představenstva uplatní nárok na náhradu škody, musí členové dozorčí rady na základě rozumně dostupných informací pečlivě zvážit, zda je uplatnění tohoto nároku v zájmu společnosti. Vedle kritérií naznačených např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4276/2009, musí v této souvislosti vzít v úvahu i specifické okolnosti sporu mezi společností a členem jejího orgánu (možnost, že nárok uplatní kvalifikovaný akcionář, vliv na dobrou pověst společnosti atd.).“ V daném případě šlo o to, že o to, že členové představenstva měli společnosti způsobit škodu a mělo být úkolem dozorčí rady posoudit, zda bude danou škodu uplatňovat.

Posuzovaní toho, zda člen voleného orgánu postupoval v souladu s péčí řádného hospodáře, je vždy individuální, tj. neposuzuje se kolektivní odpovědnost členů voleného orgánu, nýbrž individuální odpovědnost každého jednotlivého člena.

V dalším připravovaném díle se dozvíte více informací k pokynům k obchodnímu vedení.