zpět

Mantinely péče řádného hospodáře – Díl II. – Povinnost loajality a střet zájmů

Součástí péče řádného hospodáře je vedle povinnosti jednat s řádnou péčí a potřebnými znalostmi též povinnost loajality. Na dodržení povinnosti loajality míří úprava týkají se střetu zájmů. Podle § 54 odst. 1 zákona ZOK platí, že pokud se člen voleného orgánu obchodní korporace dozví, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, je povinen informovat o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Člen kontrolního orgánu informuje kontrolní orgán; je-li jeho jediným členem, informuje nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi voleného orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných.

Společnost může podle § 54 odst. 4 ZOK na takto oznámený potenciální střet zájmů reagovat tím, že na vymezenou dobu pozastaví výkon funkce člena voleného orgánu. V praxi je však takové jednání výjimečné a pro zachování účelu daného ustanovení dostačuje, že společnost je o potenciálně nebezpečné situaci informována a bude moci jednání člena orgánu cíleně monitorovat. Pokud k pozastavení výkonu funkce dojde, nemůže dotčený člen orgánu – zcela nebo v rozsahu, v jakém o tom společnost rozhodla – vykonávat působnost, která příslušnému orgánu náleží. Podle § 48 odst. 1 písm. e) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících se pozastavení výkonu funkce zapisuje do obchodního rejstříku.

Splněním povinnosti oznámit potenciální střet zájmů povinnost jednat v zájmu společnosti nezaniká¹ Viz. § 54 odst. 3 ZOK. . Podle § 55 odst. 1 ZOK platí, že hodlá-li člen voleného orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, má informační povinnost vůči společnosti; to zároveň platí i pro smlouvu uzavíranou mezi společností a osobou členovi jejího orgánu blízkou. Povinnost lze splnit i informováním valné hromady. Zákon nestanovuje formu (postačovala by i ústní informování). Součástí oznámení musí být i uvedení toho, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. To opět platí obdobně pro smlouvy uzavírané mezi společností a osobami členovi voleného orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných.

Podle § 56 odst. 1 ZOK platí, že pravidla uvedená v § 55 ZOK se použijí i na zajištění a utvrzení dluhů, nebo na přistoupení k dluhu člena voleného orgánu.

Nejvyšší nebo kontrolní orgán společnosti může uzavření smluv, které nejsou v zájmu společnosti, zakázat.

Podle § 57 ZOK se ustanovení § 55 a 56 ZOK nevztahují na smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku. Stran posouzení, zda se v daném případě o běžný obchodní styk jedná, lze vyjít z kritérií stanovených Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 9.12.2009, sp. zn. 23 Cdo 3867/2007, dle kterého je třeba posuzovat zejména:

druh předmětné transakce, tj. zda vyplývá z předmětu podnikání společnosti,
finanční rozměr transakce, tj. její intenzitu, zejména pak srovnání s jinými transakcemi (smlouvami), které obchodní korporace, o kterou se v daném případě jedná, obvykle v rozhodné době uzavírala. Pokud určitá smlouva svým rozměrem (intenzitou) významným způsobem vybočuje z finančního rozměru ostatních smluv uzavíraných obchodní korporací přibližně v téže době, pak se s velkou pravděpodobností nebude jednat o smlouvu, která je ze strany obchodní korporace uzavírána v rámci běžného obchodního styku,
jedinečnost transakce, tj. zda se jedná o standardní obchod.

Zákon o obchodních korporacích výslovně neřeší následky porušení povinností v případě střetu zájmů. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 8.12.2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015 uvedl: „Avšak poruší-li člen statutárního orgánu povinnost informovat o (možném) střetu zájmů podle § 54 odst. 1 a 2 z. o. k., brání existující rozpor zájmů tohoto člena statutárního orgánu se zájmy obchodní korporace tomu, aby za obchodní korporaci právně jednal (na jednání takového člena statutárního orgánu dopadá § 437 o. z. se všemi důsledky z toho plynoucími).“ V důsledku by takové jednání člena voleného orgánu bylo relativně neplatné² Tj. společnost jako strana, která má být ustanovením § 437 OZ chráněna, by se mohla dovolat relativní neplatnosti právního jednání.