Dne 5.5.2021 byl Obvodním soudem pro Prahu 3 vynesen jeden z prvních rozsudků u nás týkající se odstoupení od smlouvy o zájezdu dle § 2355 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) v souvislosti s šířením onemocnění COVID-19 v místě pobytu. V odůvodnění rozsudku se soud vyjádřil k tomu, zda a kdy lze epidemiologickou situaci v souvislosti s šířením COVID-19 a s tím spojená zdravotní rizika a nařízené restrikce považovat za nevyhnutelnou a mimořádnou okolnost dle § 2535 OZ, a tedy důvod pro odstoupení od smlouvy o zájezdu bez povinnosti platit cestovní kanceláři odstupné.

Mezi žalobkyní jako objednatelem zájezdu a žalovanou, cestovní kanceláří, byla v říjnu 2020 uzavřena smlouva o zájezdu do Řecka v termínu od 25.8.2020 do 1.9.2020. Žalobkyně žalované do března 2020 uhradila dvě zálohy, které tvořily cca 60 % ceny zájezdu. Vzhledem k šíření onemocnění COVID-19 žalobkyně dopisem ze dne 19.8.2020 odstoupila od smlouvy o zájezdu dle § 2535 OZ z důvodu nevyhnutelných a mimořádných okolností, které nastaly v místě pobytu a jeho okolí a které dle ní měly významný dopad na poskytování zájezdu. Zároveň požadovala po žalované vrácení uhrazené zálohy. 

Cestovní kancelář však posoudila odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně jako standardní odstoupení dle § 2533 OZ (nikoliv dle § 2535 OZ), a tedy v souladu se svými všeobecnými obchodními podmínkami vyzvala žalobkyni k úhradě odstupného, které vypočetla jako 100 % z ceny zájezdu, resp. vyzvala ji k doplacení zbývající částky. 

Podstata sporu tak spočívala v tom, zda odstoupení žalobkyně od smlouvy o zájezdu proběhlo dle § 2535 OZ z důvodu nastalých nevyhnutelných a mimořádných okolností, které měly významný dopad na poskytování zájezdu či přepravu osob do místa určení, v důsledku čehož by měla žalobkyně nárok na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, či zda se jednalo o standardní odstoupení dle § 2533 OZ, ke kterému je zákazník oprávněn vždy s tím, že cestovní kanceláři náleží odstupné. 

Nevyhnutelné a mimořádné okolnosti dle § 2355 OZ 

Soud dal nakonec za pravdu žalobkyni, když dospěl k závěru, že výskyt onemocnění v cílové destinaci v předmětném období byl ve smyslu § 2535 OZ nevyhnutelnou a mimořádnou okolností, která měla významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu ze strany žalované. 

V odůvodnění soud mimo jiné konstatoval, že: 

• • se jednalo o zcela mimořádnou situaci, způsobenou velmi rychle a snadno se šířícím respiračním onemocněním COVID-19, které je navíc co se týče následků pro jednotlivce velmi nepředvídatelné, přičemž s tímto onemocněním neměla dosud lidská populace zkušenost; 
  • v době konání zájezdu neexistovala proti onemocnění spolehlivá ochrana nebo lék; 

• • smlouva o zájezdu byla uzavřena v době, kdy „nebyl obecně sdílený předpoklad vzniku celosvětové pandemie onemocnění COVID-19“; 
  • v destinaci byly zavedena významná opatření týkající se každodenního života, což svědčí o vážnosti situace v zemi (zejm. nošení ochrany nosu a úst, omezení v gastronomii a v oblasti kultury a pořádání akcí); 
  • za riziko z pohledu potenciální nákazy lze (vzhledem k malému uzavřenému prostoru) považovat i samotnou cestu letadlem. 

Na základě toho soud dospěl k závěru, že: „při vědomí výše uvedených faktů a informací, které žalobkyně měla k dispozici o aktuálním vývoji nákazy, byla zcela oprávněná obava žalobkyně, že se v daném termínu na ostrově Zakynthos tímto onemocněním nakazí ona sama či osoby jí doprovázející i v případě dodržování všech dostupných preventivních opatření. Oprávněnost této obavy byla potvrzena výše uvedenými informacemi publikovanými v době konání zájezdu a bezprostředně po něm.“ 

Žalovaná oproti tomu argumentovala, že v místě pobytu byl v době zájezdu detekován pouze nízký počet případů onemocnění (cca 30 případů). Soud však tento argument odmítl s tím, že vzhledem k inkubační době a obvyklé délce turistického pobytu, nemůže uvedený počet onemocnění zahrnovat většinu nakažených turistů (onemocnění se mohlo projevit až po ukončení pobytu), a proto nebyl údaj o počtu onemocnění relevantní. 

Ačkoliv je z textu odůvodnění patrné, že soud dával velký důraz na konkrétní okolnosti případu, aniž by se pouštěl do obecnější úvahy nad pandemií COVID-19 jako nevyhnutelné a mimořádné okolnosti dle § 2535 OZ, může být toto rozhodnutí vodítkem pro obdobné případy odstoupení od smlouvy o zájezdu ze strany zákazníků cestovních kanceláří. 

JUDr. Ing. Eva Radová, advokát 

Mgr. Tereza Koláříková, advokátní koncipient